KINA

Ostravská kina nabízejí divákům jak nejnovější hity světové kinematografie, tak umělecké snímky nezávislých tvůrců a klubová filmová představení i pro ty nejnáročnější milovníky filmů.   

• Multikino CineStar Ostrava
• Minikino kavárna
• Kino Art
• Kino Vesmír
• Kino Luna 
• Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy

DIVADLA

• Národní divadlo moravskoslezské - Národní divadlo moravskoslezské, stálá scéna s několika stálými soubory, datuje svou oficiální historii od 12. 8. 1919, kdy zahájilo uměleckou činnost představením Smetanovy opery Prodaná nevěsta. Dnes v tomto největším a zároveň nejstarším ostravském profesionálním divadle působí čtyři stálé umělecké soubory – opera, činohra, opereta a balet. Národní divadlo moravskoslezské sídlí ve dvou budovách – Divadle Jiřího Myrona (budova někdejšího Národního domu), kde se hrají operetní, muzikálové, činoherní a baletní inscenace, a v Divadle Antonína Dvořáka (někdejší Městské divadlo), kde můžete zhlédnout představení souborů opery, činohry a baletu.Všechny soubory mají ve svém repertoáru díla českých a světových klasiků i současných autorů. Svou úrovní se dnes Národní divadlo moravskoslezské řadí ke špičce českého divadelního umění, což dokládají jak ocenění na divadelních festivalech, tak zájem domácích i zahraničních inscenátorů, choreografů i sólistů o práci v tomto divadle. Každoročně uvádějí všechny čtyři umělecké soubory ke dvacítce premiér, z toho 4-6 operních, 7-8 činoherních, 2 baletní, 4-6 operetních. Ročně navštíví téměř pět stovek představení NDM v obou divadelních budovách okolo 200 000 diváků.  
• Divadlo loutek - Na jaře 1918 vzniklo v někdejším ostravském hotelu Slavia stálé loutkové divadlo spolku Vlasta, které kromě pohádek hrálo i českou klasiku pro dospělé. Ale až v roce 1953 začalo psát svou novodobou, skutečně profesionální historii ostravské Divadlo loutek, jež v roce 1999 přesídlilo z budovy na Masarykově náměstí do nového, moderního sídla, plně vyhovujícího i nejnáročnějším požadavkům inscenátorů. Divadlo loutek dnes přináší pestrý repertoár inscenací, uspokojujících nároky širokého spektra diváků – od nejmenších dětí až po jejich rodiče. Od roku 1995 pořádá toto divadlo každé liché roky mezinárodní loutkářský festival Spectaculo Interesse Ostrava a od roku 2000 každé sudé roky Divadelní pouť bez bariér.
• Divadlo Petra Bezruče - Druhé nejstarší ostravské profesionální divadlo vzniklo těsně po válce, v roce 1945. Tehdy neslo název Kytice a bylo určeno především mladému publiku. Během let divadlo několikrát změnilo adresu i název. Dnes je provozuje soukromá Divadelní společnost Petra Bezruče, která je finančně podporována z městského rozpočtu. Repertoár divadla se soustřeďuje téměř výhradně na činoherní inscenace, i když se zde čas od času s úspěchem uvádějí i představení muzikálového charakteru. Divadlo se specifickou poetikou, blízkou mladému publiku, dává první umělecké příležitosti mladým režisérům a absolventům herectví ostravské Janáčkovy konzervatoře a vysokých uměleckých škol.
• Komorní scéna Aréna - Patří k nejmladším a zároveň také nejmenším divadelním scénám v České republice. Vznikla na půdě někdejšího Divadla hudby, které se v roce 1991 osamostatnilo a transformovalo do podoby mnohožánrové umělecké scény. Komorní scéna Aréna navázala na tradici malých generačních divadel a její profesionální činoherní soubor nabízí dnes zejména středoškolské a vysokoškolské mládeži nonkonformní představení studiového typu. Také v tomto divadle nacházejí uplatnění mladé herecké i režisérské talenty, se zdejším souborem však pracovala i řada renomovaných a zkušených režisérských osobností, které si zde rády ověřují možnosti práce v komorním divadelním prostoru. Vedle vlastních inscenací nabízí Komorní scéna Aréna četné zajímavé hudební pořady, pořádá diskusní a klubové večery a vzdělávací pořady pro děti a mládež. Rovněž se podílí na organizaci mezinárodního folklorního festivalu Folklor bez hranic.
• Bílé divadlo - Bílé divadlo Ostrava je volné umělecké sdružení, které se zabývá jevištními i tzv. paradivadelními experimenty. Na Bílém divadle je nejpozoruhodnější to, že ho vytvářejí amatéři. Každý má svoje zaměstnání, inscenace dávají dohromady ve svém volném čase. Soubor začal v roce 1982 inscenací Hráz věčnosti, podle textů Bohumila Hrabala a od počátků se profiloval jako plenérové, happeningové divadlo s náročnou dramaturgií - Tristan a Isolda, Faust, Máchův Máj a další.